close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Romantismus - po Máchu (včetně)

2. ledna 2011 v 21:25 | Vini |  Čeština

Romantismus

Znaky romantismu:
- romantismus se rodí na počátku 19.století v Anglii
- je to směr ryze individualistický a ryze subjektivní
- je přímým protikladem klasicismu a racionalismu
(rozum X cit, řád X volnost, antika X gotika, společnost X jedinec, společenské normy X buřičství či anarchie) = inspirace v ÚLS (mýty, báje, legendy, pohádky, balady…)
- příklon k minulosti
-přírodní scenérie - únik do nespoutané přírody, přírodní živly
- tajuplná místa, prostředí, popraviště
- výjimečný hrdina a)fyzicky - krása, nebo ošklivost
b)duševně - čestnost, odvaha, přátelství, osamělost, vyloučení ze společnosti, někdy dokonce až boj s celou společností.
- jistá míra autobiografičnosti, romantismus je více než umělecký směr, je to životní styl = charakter osobnosti…Mácha, Byron, Puškin…
-nešťastná láska (nenaplněné přátelství)…
- přechází i do dalších uměleckých forem - hudba, malířství, architektura….
-romantikové upřednostňují některé žánry a formy "Byronská povídka" - lyricko-epický veršovaný útvar, Epičnost ustupuje a převažuje lyrická složka.
Poemy-rozsáhlá lyrická básnicko-epická skladba - básnická povídka až román (ve verších).
Romantismus = prošel v podstatě všemi evropskými literaturami - Anglický, francouzský, ruský…


Anglický romantismus


George Gordon (Noel) Byron
(22. ledna 1788 19. dubna 1824)
- typický představitel romantické osobnosti, pocházel ze vznešené aristokratické rodiny a měl před sebou tu nejlepší kariéru, navíc byl inteligentní duchaplný a ve společnosti dokázal zaujmout. Ve společnosti zaujal svou výstředností a to nejen oblékáním ale také názory (debaty o francouzské revoluci), ale je nutno přiznat, že dosti skandální byl i jeho vztah k ženám, proto vše byl nakonec aristokratickou společností vyobcován.
Vydává se proto na pouť Evropou navštívit místa spjaté s velkými historickými událostmi. Byl fascinován odkazem antického Řecka a Říma. Nakonec se aktivně zapojil do národně osvobozeneckého boje Řeků proti Turkům, a při morové epidemii umírá.
Dílo: Childe - Haroldova pouť - rozsáhlý autobiografický epos. Hlavní hrdina unaven rozmařilým a myšlenkově prázdným životem anglické společnosti se vydává na cestu Evropou. Navštěvuje přírodně nejkrásnější místa a dále vyhledává místa významných historických událostí. Ta na něj silně působí, typické pro dílo je, že na počátku převládá epická rovina, ale postupně naprosto dominuje rovina lyrická.

Rozsáhlé popisy krajiny a především úvahy hrdiny o společnosti, historii, filozofii… Přírodní a meditativní lyrika. Subjekt postavy se téměř vytrácí Je evidentní ztotožnění - autor je sám hrdinou, jsou to jeho myšlenky. Korzár, Lara, Džaur - tzv. básnické povídky

Percy Bysshe Shelley
[persi biš šeli] (4. srpna 1792 - 8. Července 1822) -

nejen současník, ale i Byronův přítel, s anglickou společností se také rozchází, ale z poněkud jiných důvodů - radikální názory v otázkách víry - otevřeně hovořil o tom, že neuznává víru (ateismus)
- pro svůj ateismus byl dokonce dvakrát vyhnán z Oxfordu, a musel opustit Anglii - žil ve Skotsku, Irsku, Švýcarsku, aby se nakonec usadil v Itálii. Utonul na výletě na jachtě při bouřce (v Itálii) - Jachta Ariel. Je spjat s tzv. Titanismem - vytváří zvláštní typ hrdiny, který vzdoruje nejen společnosti, ale je schopen postavit se i větším autoritám. (víra, církev, bohové)
Odpoutaný Prométheus- dramatická, utopická báseň, která využívá antického příběhu k tomu, aby autor řešil otázku práva jedince šířit svůj vlastní názor. Příběh Prométhea je však zpracován volně a neodpovídá mytologii. Za šíření kultury a vzdělanosti je Prométheus pronásledován ale i v tomto díle Prométheus zvítězí a zbaví Boha jeho nedotknutelnosti. Vzdělání (vědění) je nejlepší zbraň proti náboženskému tmářství.

Sir Walter Scott, (15. srpna 1771 21. září 1832) - současník Byronův, jehož básnické dílo nebylo příliš doceněno, právě proto se tento Skotský spisovatel věnuje próze. Je považován za tvůrce moderní historické povídky i historického románu. Vždy vycházel z Anglických, Skotských dějin, ale příběhy upravoval tak, aby odpovídaly romantickému pojetí a byly tak čtenářsky atraktivní. Svá díla původně vydával pod pseudonymem - Takto vydal 48 románů. Fenomenální byl úspěch prvého románu - Waverley a pak následuje série čtenářsky dosud atraktivních knih - Rob Roy, Ivanhoe, Pirát…
    Scott je považován za jednoho z nejlepších vypravěčů.

Francouzský romantismus


Victor-Marie Hugo (26. února 1802 22. května 1885) francouzský romanopisec, jedna z největších osobností francouzské literatury.
Slávu získal již za svého života, byl tak uznávanou osobností, že jeho názory byly uznávány celou společností. Stal se dokonce poslancem, ale po převratu musel jako kritik Napoleona III.
odejít
na dvacet let do exilu (Anglické ostrovy). Po pádu Napoleona III. se vrací, je vítán jako národní hrdina.
Jeho smrt byla chápána jako národní tragédie, tělo bylo uloženo do Pařížského panteonu.
      a) básnické dílo - Legenda věků - cyklus epických básní o třech částech, autor se pokusil zachytit mezníky vývoje lidstva v jeho cestě za pokrokem a humanismem, nejvíce se věnuje antice - středověk považoval za dobu úpadku, tmářství.
(Dílo později inspirovalo i některé české literáty např. Vrchlický)
b) romány (próza) - Bídníci=Ubožáci - vrcholné dílo tzv. pozdního romantismu, autor provedl prostřednictvím romantického příběhu a hrdiny skvělou analýzu francouzské společnosti, dílo je sociálně kritické a je předobrazem další epochy - realismu.
Dějové schéma:
sběrač jablek Jean Valjean ("Žán Valžán" ) ze zoufalství pro hladovějící děti ukrade kus chleba, ze zlovůle pekaře (nadhodnocení ceny) je odsouzen na galeje. Je vězněn devatenáct let (Když byl konečně propuštěn, bylo mu necelých 50 let), pro propuštění se jej ujal biskup Myriel, který v něm opět probudil víru v dobro (řekl že stříbrné příbory neukradl, že mu je daroval a přidal svícen).
Valjean se nakonec pod novou identitou stává váženým občanem provinciálního města - starosta, dává práci chudým, staví lazaret pro nemocné.
V oblasti se však objevuje policista Javert ("Žavér") => podezření, že je starosta bývalý galejník. Když má být odsouzen nevinný pod jménem Valjeana přizná se. J e zatčen, prosí o několik hodin času, aby mohl zachránit mladou
Cosettu, která byla v hrůzném opatrovnictví u zhýralého hospodského. Před pronásledováním se prchající Valjean s Cosettou uchýlí do Paříže. Tady zachrání mladého studenta Maria (ten miluje Cosettu) a dokonce se setká s Javérem, který má být revolucionáři zastřelen. Valjean jej zachrání, ale Javert stejně nakonec spáchá sebevraždu - nesnese morální převahu Valjeana.

Chrám matky boží v Paříži - klasický romantický román, má mnoho zpracování…
Příběh se odehrává v dobách francouzského
krále
Ludvíka XI.(tedy v r.
1482), je nádherně zachycena ponurá atmosféra společnosti středověké Paříže. Hrdina je hrbatý zvoník Quasimodo, kterého pohodila jeho matka na schody chrámu a ujal se ho páter Claudius Frollo. Nejde však o bohulibý čin, ale kněz chce získat oddaného otroka. Quasimodo je vysmíván všemi a dokonce potupně označen jako král bláznů.O to horlivě slouží svému pánovi. Frollo žádá, aby pro něj Quasimodo unesl krásnou cikánskou tanečnici- Esmeraldu, 1než to může vykonat je zatčen a pranýřován. Jedině Esmeralde jej lituje, kněz zuří a zinscenuje léčku - Esmeralda je obviněna z čarodějnictví a má být upálena, kněz jí nabízí záchranu za milenecký vztah. V den popravy ji Quasimodo unese a chce zachránit. Dívka je však zatčena a následně pověšena. Quasimodo se ztratil.
Epilog: Zemřel u těla dívky v katakombách.
- Dělníci moře, Muž, který se směje, Devadesát tři
Divadelní hry: Ruiblais

Stendhal
vlastním jménem
Henri Marie Beyle (23. leden 1783 23. březen 1842) - řazení nejednoznačné, prvky romantismu i realismu -> velmi vášnivé a bouřlivé vztahy, lásky X velmi realistický charakter fr. Společnosti, historických událostí.
Život: Po neshodách s konzervativním otce jako sedmnáctiletý utíká z domu a vstupuje do Napoleonovy armády. Dokonce prošel a přežil ruské tažení. Po pádu Napoleona musí odejít do Itálie. Jako stoupence revoluce a Napoleona byl neustále pronásledován. Vzniká pseudonym - německé město, zde se ukrýval. Psát začíná až na sklonku života (50), slávy se nedočkal, bestselery se jeho romány stávají až po jeho smrti.

Červený a Černý - hrdinou je Julián Sorel, prostého původu a touží po kariéře. Jsou dvě možnosti a) červená - důstojník v armádě (vzor: Napoleon), b) černá - kariéra církevní, černý tolár. Sorel se stává vychovatel v rodině starosty pana de Renal. Využije starostovi manželky, stává se jejím milencem, aby mu zajistila společenský vzestup, stává se až tajemníkem bohatého Markýze. Jeho dceru Matyldu svedl, těhotenstvím si chce vynutit
sňatek, vstup do nejvyšší společnosti. Markýz nakonec dává ke svolení = všehoschopného kněze může rodina potřebovat.
Zhrzená starostova žena píše anonymní dopis - skandál - násilný čin. Skandální soudní proces. Paní de Renal nabízí mladíkovi, pokud se k ní vrátí zmanipuluje procesce. Mladík touto společností pohrdá, přijímá smrt.

Kartouza parmská -
Psychologický román o dvou dílech, hrdinou je mladík Fabricio de Dongo, který utíká z domova.
Je Napoleonovým nadšencem a doprovází jej až k Waterloo. Hridna odchází do Itálie a stává se církevním hodnostářem, přesto všechno se zamiluje a při šarvátce o dívku zabije svého soka. Stává se vězněm Parmské věznice (citadely). Zde se zamiluje do dcery velitele věznice, ale láska je nenaplněna, zdaří se mu útěk. Po letech však štván láskou ke Klérii se vrací a tato provdaná žena se stává jeho milenkou. Mají spolu dokonce dítě. Po dramatických odhaleních Klérie umírá, zdrcený Fabricio odchází do kláštera, život jej přestal těšit.

Další muži evropského romantismu:

Bratři Grimmové - německá literatura, lze je považovat za zakladatele odborné folkloristiky. Vycházeli z lidových pohádek, přetvářeli je v autorské, ale tak, aby budili dojem lidovosti. Pochopili, jak zásadní úlohu má pohádka jako žánr v literatuře. Kladli důraz na estetickou rovinu jazyka, příběhovou, morální a mravní odkaz. "Pohádky pro děti a celou rodinu"

Theodor Amadeus Hoffmann (24. ledna 1776 25. června 1822)
- německý autor, žil jako nenápadný úředník, ale když našetřil jisté prostředky, vedl po nocích bujarý bohémský život. Byl specialistou na romantické, strašidelné povídky, groteskní příběhy mají vždy reálný základ, ale dochází k romantickému zvratu, objevují se démoni atd.

Ruský romantismus


Alexandr Sergejevič Puškin - (06.06.1799 - 10.02.1837)
- slávu a proslulost získal již za svého života, pocházel ze staré šlechtické rodiny a měl před sebou skvělou kariéru u carského dvora. (1799-1837) - byl však kritikem nevolnictví, zaostalého carismu a stoupencem moderních literárních směrů. Za volnomyšlenkářské verše, které kolovaly v opisech, jej car posílá do vyhnanství na jih Ruska, to bylo později změněno na "domácí vězení na rodovém statku Michaljovském u Pskova". Nakonec mu však byl povolen návrat ke dvoru, ale zapletl se s děkabristy a ocitl se v ohrožení života. Car udělil Puškinovi milost, ale učinil z něj osobního vězně, dokonce mu prý kontroloval korespondenci. Příčina zvláštního vztahu Puškin - car může být překvapivě banální. Puškinovou manželkou se stala moskevská krasavice, prima balerína Natálie Gončarovová, o kterou se prý ucházel sám car. Puškin umírá v souboji se svým švagrem, důstojníkem Dantesem.

Dílo: je nesmírně rozsáhlé a žánrově bohaté, pravděpodobně vrcholem, dnes již mimo Rusko čtenářsky opomíjeno, je Puškinova lyrika. Žádný ruský básník nedokázal zachytit krásy ruské krajiny, tak jako Puškin. Jeho jazyk a styl Rusi tak ovlivnil, že v zásadě položil základy moderní spisovné ruštiny.
Celkem vydal několik desítek lyricko-básnických sbírek.
Evžen Oněgin - rozsáhlý román ve verších podrobně líčí nejen příběh hlavního hrdiny, ale věrně zachycuje charakter několika dalších postav - a poutavě zachycuje život tehdejší ruské společnosti. Evžen Oněgin je představitelem typické ruské Petrohradské aristokracie - zbohatlý mladík, který vede život unuděného lva salónů (pozdě vstává, probírá se poznámkami, navštěvuje plesy, divadelní představení, nebaví jej ani láska, ani přátelství). Odchází s nechutí na venkov, aby se postaral o umírajícího strýce, nikoliv však ze soucitu, ale pro dědictví - peníze. Překvapivě zde potkává muže velikého ducha - Lenský. Je jeho pravým opakem, rodí se vášnivé debaty. V zásadě vzniká přátelství. Lenský jej přivádí do rodiny Larionové, zde poznává Olgu (to je snoubenka Lenského) a mladičkou Taťánu. Ta se okamžitě do Oněgina zamiluje. Oněgin v lásku nevěří, chce to dokázat i Lenskému. Pohrává si s Olgou a proto Lenský svého přítele vyzívá na souboj, Oněgin Lenského zabil, tehdy s hrůzou pochopí, že zabil svého jediného přítele, protože nevěří v schopnost milovat. Prchá do ciziny,aby nezničil i Taťánu. Po letech se Oněgin s Taťánou setká na velkolepém plese, který pořádá bohatý, vlivný manžel. Taťánu tenkrát Oněgin žádá o lásku, ale Taťána ač jej stále miluje, mu dokazuje, že láska má více podob a ona svému muži zůstává věrná.
Piková dáma - spíše novela, se strašidelným námětem, důstojník Heřman racionálně uvažující inženýr, je překvapivě posedlý iracionální představou, že lze ovládnout tajemství karetní hry a získat tak jmění. Vydává se proto po vyslechnutí příběhu do domu staré hraběnky, aby se zmocnil tajemství tří vyhrávajících karet. Dokonce naváže milostný vztah s její chovankou, aby tak umocnil důvěru ženy. Hraběnka mu ve snu tajemství vyzrazuje. Vzápětí však umírá. Heřman na zmíněné karty postupně vsází obrovské částky. První dvě sázky vyhrává. Vše proto vsází na poslední, třetí kartu. Místo esa se však objeví piková dáma - symbol mrtvé hraběnky. O všechno přichází, zešílí.
Cikáni - poema, rozsáhlá povídka. Životem unuděný příslušník vznešené společnosti Aleko utíká z civilizace a přidává se ke kočovný cikánům, život je zde sice těžký, ale verše (slova) zde
dostávají skutečný význam - svoboda, vášeň, boj, život, láska…Zamiluje se do cikánské dívky, ale ta se překvapivě rozhodne pro jiného muže. Hrdina neunese odmítnutí a oba zavraždí. Je to dílo s netradičním pojetím hrdiny.
Kapitánská dcerka - historická novela
Ruslan a Ludmila- poema.


Michail Jurjevič Lermontov
(15. října 1814 27. července 1841)
Široký literární záběr - básník, prozaik, dramatik. Jeho vzdělání nejvíce ovlivnila babička, která ho vychovávala. Začíná psát již jako čtrnáctiletý a svým dílem ruský romantismus posunul na tzv. revoluční romantismus (touha něco ve společnosti změnit). Byl vojákem v ruské armádě a bojoval na Kavkaze, za své názory byl dvakrát vězněn. Umírá v souboji s bývalým spolužákem z kadetky (vojenská škola). Životní i uměleckým osudem mu byl Kavkaz.
Démon- básnická poema, která vychází v zásadě z biblického námětu věčného souboje Boha (dobra) a Démona (zla). Autor pak umocňuje prožitek tím, že vychází z hrdinného a svébytného gruzínského folklóru. Bohem zavržený Démon taky zaslouží poznat štěstí a lásku, a věří, že je to možné vzbudí-li cit v nevinné pozemské krásce. Vybírá si gruzínskou kněžku Tamaru, Démon však její lásku získává zlem, způsobí smrt jejího ženicha a to, že Tamara vstoupí do kláštera. Její neštěstí a samotu chce využít, aby Tamaru ovládl. Postupně ovládá její mysl, v okamžiku kdy chce naplnit svůj plán, ji políbí. Polibek zla ji však zabije. (Jdeme-li za svým štěstím cestou zla, nemůže být štěstí nikdy naplněno.)
Hrdina moderní doby- nejde o klasický román, spíše o soubor novel (povídek), často deníkového charakteru. Jde o životní příběh nadaného aristokrata Pečovina. Má vše, po čem muž může toužit, je nejen bohatý ale má intelekt, charisma, úspěch u žen. Jeho jediným drobným nedostatkem je arogance a povýšenost. Zoufale hledá smysl své existence, a protože není úspěšný, vybíjí si svou hořkost na svém okolí. Není schopen lásky, přátelství, své blízké dohání až k smrti. Nakonec umírá sám. Nový literární typ -
"Pečoun" tzv. zbytečný člověk. To se odrazilo v díle dalších ruských romantiků.

Ivan Alexandrovič Gončarov (18.06.1812 - 27.09.1891)
Tzv. oblanovština - pasivní, odevzdaný přístup k životu, neschopnost mít cíl (ideál).

Polský romantismus


Adam Mickiewicz (24. prosince 1798 26. listopadu 1855)
Od svého mládí v něm převládal revoluční nacionalistický duch a pro své názory byl pronásledován dokonce poslán do ruského vyhnanství. Zde se seznámil s děkabristy, ti jeho názory ještě prohloubili. Pak cestoval Evropou, žil v Paříži. S nadšení se zapojil do bojů Turků proti Řekům, zúčastnil se Krymské války a organizoval oddíly polských legionářů, kteří měli pomoci konstituovat nové svobodné Polsko. Onemocněl cholerou a umírá v Cařihradu.
Pan Tadeáš - Poláky je dnes kniha vnímána jako romantický národní epos. Proti sobě stojí dva staré šlechtické rody Horešků a Sopliců. Na počátku 19. Století ke svému strýci z rodu Sopliců přijíždí mladý Tadeáš, ten se zamiluje do mladé Zošky, to ovšem její rod odmítá a v kraji doslova vypukne občanský boj. Pořádek v kraji se rozhodnou udělat carské vojenské oddíly. Proti společnému nepříteli - rusům je obyvatelstvo schopno se sjednotit. Je možné porazit carské vojenské oddíly, není možné porazit Rusko. Strůjci povstání musí prchnout. Nechávají se naverbovat do francouzské armády. Hrdinové obou rodů si postupně uvědomují, že chtějí zachránit Polský národ před pohlcení carským Ruskem, musí na staré křivdy zapomenout a začít vystupovat jednotně. Po mnoha dobrodružstvích se Tadeáš a Zoška setkají a uzavírají sňatek. Tadeáš, ovlivněn revolucí, na svém panství dokonce zruší nevolnictví => je to mravní i ideový představitel polského národa.
Dziady
(česky
Tryzny) - velmi starobylé slovo mající kořeny až v polském pravoslanství, šlo o pohanskou lidovou slovesnost, kdy se vyvolávaly duše mrtvých předků.
Rozsáhlá básnická skladba vycházející z motivů tragické polské historie. Příběh národa, který nakonec ztratil svou historickou identitu ale neztratil národního ducha.

Český romantismus


Karel Hynek Mácha
(16. listopadu 1810 6. listopadu 1836)
Narozen v roce 1810 ve skromných a chudých poměrech, mládí prožil v oblasti Karlova náměstí v Praze. Literárně tvořit začal jako gymnazista, ale psal německy. Jako vysokoškolský student měl mnoho zájmů, zajímal se o ochotnické divadlo, zde se seznámil se svou životní láskou Elenorou Šonkovou. Byl kontroverzní a velmi komplikované povahy, velmi rád se toulal divokou českou krajinou, navštěvoval zříceniny a hradů (velmi dobře kreslil) o prázdninách se vydal pěšky na pouť do Itálie a zpět. Ač s ním Lory otěhotněla a měla dítě, za manželku si ji nevzal, dělal jí časté žárlivé scény a neřešil ani fakt, jaké opovržení poklesek její způsobil.
Po dokončení studií odchází do Litoměřic, kde otevřel advokátní praxi a konečně k sobě pozval Lory, aby uzavřel sňatek. Při hašení požáru se však napil vody a s největší pravděpodobností umírá na choleru. V den, kdy měla být svatba, byl pohřeb.

MÁJ (1836) -
Lyricko- epická básnická skladba, která má tzv. dedikaci - věnování, pak následují 4 zpěvy a mezi 2 a 3 a 3 a 4 zpěvem jsou dva intermezza (mezihry, mezizpěvy). Dedikace je důkazem velkého vlasteneckého zápalu Máchy, hrdě se hlásí k vlastenectví Čechů a dokonce vysvětluje poslání svého díla. Dílo - báseň je vlastně květem na vlasteneckém věnci, hrdě opěvuje vlastenectví prostřednictvím krásy české přírody v době Máje.
Mácha již překročil hranici okázalého vlastenectví NO, za projev vlastenectví chápe nikoliv fráze, ale umělecké dílo.
První zpěv- V rozsáhlých lyrických pasážích, které nás zavádějí do nádherné jarní krajiny v blízkosti jezera, je skryt v drobných epických vstupech naznačený příběh. Po dvacet večerů zde mladá krásná dívka marně čeká na příchod svého milence - po hladině jezera se blíží loď, z ní vystoupí muž, ale ukáže se, že to není Vilém. Prozradí dívce že Vilém je vězněn ve věži a bude popraven. On hanu svou, on tvojí vinu
Se dozvěděl, on svůdce tvého
Vraždě zavraždil otce svého.
Druhý zpěv- Vilém je ve vězení, přemýšlí. - Noc před popravou - svůj osud. Jasně vyznívá, že je k němu nespravedlivý, přísný - v souboji o čest dívky zabije soka, nemohl tušit, že to byl jeho otec. Stal se loupežníkem, protože byl jako dítě odložen a nemohl jinak. Má být popraven, nikdo nepřihlédl k těmto okolnostem. Na něm se společnost mstí, ač si svůj osud nevolí dobrovolně… Filozofická úvaha o vině, trestu, spravedlnosti a osudovém přesvědčení.
Čí vinu příští pomstí den, čí vinou kletbu nese.
První Intermezzo - má zvláštní charakter dramatického scénáře, jednotlivé verše jsou připsány konkrétním "postavám" a dokonce nalezneme režijní poznámky. V noci před popravou ožívá příroda a připravuje se na přijetí Vilémova ducha. Pohanská příroda je nestranná a spravedlivá.
Třetí zpěv - Z věznice vychází průvod, který doprovází zločince na místo popravy. Je přiveden ke kolu, a v kontrastu s krásnou a věčnou přírodou je započato s lámáním v kole. Vilém se loučí s životem a světem. Při loučení před popravou oslovuje Vilém pouze přírodu - oblaka, hvězdy a loučí se s zemí ze které vzešel a do které se jako prach vrátí.
Druhé intermezzo - je básník, kde se svým druhem v smutku a hrůze naposledy loučí jeho jediní přátelé - loupežníci.
Čtvrtý zpěv - básník se po létech ocitá v místech tragických událostí. Tajuplná atmosféra popraviště, Vilémova lebka na něj tak mocně zapůsobí, že se s osudem Viléma ztotožní. Jakoby sám byl účasten tohoto tragického příběhu. Hynku, Viléme, Jarmilo!

Jazykové prostředky: absolutně nadčasová je umělecká rovina jazyka, paradoxně "ukvílenost" byla Máchovi v jeho době nejvíce vytýkána. Dnes chápeme Máchu za zakladatele moderního českého básnictví. - melodičnost.
Zavádí nová metaforická pojmenování, - netradiční řazení slov - epitet. Např. Májový večer X večerní Máj. Eufonie - libozvučnost, hromadění podobně znějících hlásek. Hromadění protikladných představ - bílá země, stříbrná zář, hluboko u věže je temno pouhé.
Používání barevných motivů, nezvyklá básnická pojmenování, oxymórony = umřelé hvězdy svit, mrtvé milenky cit.
Časté opakování několika slovních spojení v několika verších najednou.
Dojem hudební skladby.
V některých pasážích je dokonce použit tzv. novočeský jamp. Lze toho dosáhnout jen, tak že na konci verše nebo poloverš dá ještě jedno slovo.
Na tom musí být vždy přízvuk a tím vzniká pocit postupného zakončení verše, tedy jambu.
Ohlasy a přijetí máje:
Máj byl téměř všemi v době vydání jednoznačně odmítnut. Předběhl svou dobu. Největší kritikové: J.S. Tomíček, Josef Kajetán Tyl. , J.K.Chmelencký, Karel Jaromír Erben = nenapsal kritiku Máje, ale napsal povídku na téma Máchovské rozervanosti, = Rozervanost.
Je paradoxem, že skutečným objevitelem Máje byl až německý pražský židovský spisovatel a překladatel S. Kapper.

Ostatní díla K.H. Máchy: Márinka- lyrická povídka, v které Mácha opět experimentuje - má stavbu hudební skladby - opery, odehrává se v nejchudší pražské čtvrti. Na Františku a je příběhem tragické lásky básníka (Máchy)chudou intelektuálně a umělecky nadanou dívkou, která je však smrtelně nemocná.
Románová tetralogie KAT - Mácha měl rozpracovaný koncept románu z doby Václava IV, stihl však napsat pouze první díl - Křivoklád. (měli být Karlštejn, Vyšehrad)
Cikáni - román. Do románové podoby převeden příběh Máje - romantický vjem umocní tím, že hrdina je cikánského původu.
Nedochoval se žádný obraz (portrét) Karla Hynka Máchy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama