
Atmosféra
Je to plynný obal Země-vzduch (vzdušný obal Země). Je složena z pevných, kapalných a plynných částic. Účastná se i rotačního pohybu Země, je důležitá pro život na Zemi, protože ovlivňuje fyzicko-geografické sféry. Během dne snižuje intenzitu slunečního záření a to rozptylem a pohlcováním slunečních paprsků. V noci zabraňuje unikání tepla do ovzduší a udržuje vyrovnanější teploty na povrchu Země. Hustota atmosféry směrem vzhůru klesá. Polovina veškeré hmoty atmosféry je soustředěna do výšky 5-6 km nad zemským povrchem.
Složení:
Kyslík 21% nejdůležitější plyn na Zemi pro život. Je produkován fotosyntézou-Oxid uhličitý propouští sluneční záření. Ale pohlcuje infračervené dlouhovlnné záření vyzařované zemským povrchem. Tím zabraňuje unikání tepla do kosmického prostoru=>nárůst teploty ovzduší, skleníkový efekt CO2. Dusík je zastoupen v 78%. Vzniká při bouřkové činnosti, rozkladem organických látek-výfukové plyny, umělé hnojiva.
Vodní páry-množství kolísá od 0,2-4% objemového množství atmosféry-vypařování. Kondenzaci vodních par a jejich spojováním s kondenzačními jádry (tuhými částicemi ve vzduchu) vznikají oblaka, ze kterých vypadávají atmosférické srážky.
Pevná složka je tvořena částicemi organického i anorganického původu-kosmický prach, ledové krystalky vody, vulkanický prach a další činností člověka.
Vertikální členění atmosféry:
Troposféra (0-11km) je v polárních oblastech vlivem zemské rotace zploštělá. Obsahuje prakticky všechnu atmosférickou vodu (hmotnost) a probíhá v ní většina povětrnostních procesů a dějů - počasí. Žijí zde organismy. Mezi troposférou a všemi fyzicko-geografickými sférami si vyměňují hmotu a energii. Teplota s výškou klesá o 0,65°C/100m.
Stratosféra (11-50km) - teplota se s výškou krom horní části, prakticky nemění (-35-75stuppňů C do 30 km, v té horní až +20stupňů). Jsou zde tzv. perleťová oblaka, formují se zde tornáda a hurikány. Neobsahuje vodní páry a pozemský prach. Ozonosféra chrání organismy před ultrafialovým zářením. Vlivem hospodářské činnosti člověka docházíí k hromadění škodlivých chemických látek do ovzduší tzv. noxů, ty poškozují ozonovou vrstvu a tím vznikají ozonové díry. Tímto se tvoří ozon i v nižších vrstvách. Ozon je plyn jedovatý pro všechny živé organismy a spolu s CO2 se podílí na tvorbě skleníkového efektu. Množství ozonu se udává v Dexonových jednotkách.
Mezosféra (50-80km) se vyznačuje silným poklesem teploty vzduchu s přibývající výškou - v horní části dosahuje teplota až -90°C. Výskyt stříbřitých oblaků.
Termosféra (80-800km) - teplota vlivem pohlcování slunečního záření atomy a molekulami plynů dosahuje až stovek 1500 °C. Vzduch je velmi řidký a vlivem ultrafialového záření zde dochází k rozpadu plynu na volné ionty a elektrony=>ionosféra. Umožňuje odrážet rádiové vlny. Jsou zde polární záře-aurory (třpytící se zelené, či červené útvary na noční obloze. Vznikají v polárních oblastech, kde podél siločar magnetického pole Země vnikají ionty do atmosféry=>proto jsou pozorovány jen v polárních oblastech a v nižších zeměpisných šířkách jen vyjímečně.
Exosféra (20 000-70 000km) - přechodná vrstva mezi atmosférou a meziplanetárním prostorem, vnější vrstva atmosféry, ze které lehké plyny unikají do okolního meziplanetárního prostoru. Přechod mezi exosférou a meziplanetárním prostorem je velice plynulý, proto se neurčuje vrchní hranice.
Vertikální členění atmosféry podle chemického složení:
Homosféra-vrstva atmosféry dosahující až do 100km nad zemský povrh. Složení vzduchu je relativně stejnorodé, jednotlivé plyny s výjimkou vodní páry jsou zastoupeny rovnoměrně. Přechod mezi homosférou a následující sférou tvoří vrstva homopauza.
Heterosféra-přechází volně v meziplanetární prostor, se s věnující vzdáleností od zemského povrchu ubývá těžkých plynů. Její dolní část tvoří převážně kyslík, ve střední části je nejvíce zastoupeno helium a v hornní části vodík, který volně přechází do vesmírného prostoru.