Jen a jen pro Marka, který mě za to bude milovat až do smrti a koupí mi za to žvýkačky. Jasně že by si to mohl najít sám, ale znáte Marka. Tak je to tu aspoň všechno.
Vývoj Anglie
Je tradičně považována za imperiální velmoc. V druhé polovině 19. stol. Vytvořila největší impérium. V roce 1913 ovládli Britové 33 mil. km2 souše, kde žilo více než 400 mil. obyvatel. V polovině 19. stol. světová politika vychází z ideje, že za mocnost lze považovat jen tu zemi, která vlastní kolonie - je to otázka prestiže, zdroj surovin, odbytiště pro výrobky, levná pracovní síla. Společensky je kolonialismus zdůvodňován ideálem šíření pokroku: "Svět je díky nám každý den angličtější."
Koloniální strategie:
- Zabezpečit přístup (cestu) do tzv. perly koloniálního panství - Indie. 1875 Britové skoupili akcie Suezského průplavu, 1878 ovládli Kypr, 1882 získali Egypt.
- Afrika - Kapsko-káhirský plán (projekt) - postupně ovládli tyto země: Somálsko, Keňa, Rodézie (Zimbabve), Uganda, Súdán.
- Asie - ovládli téměř celou Čínu a Malajsko. Stále se zvětšující koloniální panství klade velké nároky na státní organizaci a navíc v řadě oblastí sílí hnutí za větší politickou a národnostní svobodu. Joseph Chamberlain, ministr pro kolonie, přišel s koncepcí federativně uspořádaného impéria - vlastní vlády, rozpočtu i armády, ale finanční, obchodní a politické vazby společně, vše pod záštitou Velké Británie - vznikají dominia - Kanada, Austrálie, Nový Zéland.
Důsledky imperiální politiky: Vývoz kapitálu do kolonií znamená stagnaci domácí ekonomiky. Britové však stále drží prvenství v dopravě, mají největší námořní flotilu a do první světové války je libra světovou měnou. Zhroucení koloniálního panství přináší prudké oslabení pozice Velké Británie.
Vývoj Francie
Je to tradiční soupeř Anglie. Koloniální panství buduje se zpožděním a ve všech oblastech vždy narazí na britské zájmy. Výsledkem je tzv. rozdělení sfér zájmů (vlivu).
Severozápad a východ Afriky postupně připadl Francii (Tunisko až po rovníkovou Afriku a Madagaskar). 1910 - Francie se dostává k samotnému Egyptu 1898 - fašodská krize - k válce naštěstí nedošlo. Spory mezi Anglií a Francií pak přetrvaly až do roku 1904. V roce 1904 - Srdečná dohoda v Paříži. Ta velmi pobouřila Německo, které se cítilo poškozeno tím, že se s ním ve světové politice nepočítalo.
Do roku 1887 Francie upevnila také své panství v Asii - nejvýznamnější oblasti: Tonkin, Anan, Laos. Vniká tak indočínská unie, která má být protivahou vlády Velké Británie v Indii a Číně.
Vývoj Německa
Již Otto von Bismarck (tvůrce jednotného Německa) jako kancléř pochopil, že je nutné, aby Německo získalo kolonie. Poslední volně prostory byly v jižní Africe - Manimbie Kamerun, Toga, ve východní Africe Tanzánii a Novou Guineu . Císař Vilém II. pak doslova vytváří kult práva německého národa stát se imperiální mocností.
Stanovil:
- úkol - prvenství ve světové politice
- cíl - dosáhnout světovlády
- prostředky - nejsilnější armáda na světě (především nejlepší námořnictvo)
Imperiální politika tedy v Německu získává nacionalistický ráz - je právem Německého národa všemi prostředky bojovat o spravedlivé rozdělení světa. Německo se totiž jasně stávalo ekonomickou velmocí, ale nezískalo téměř žádné kolonie. Veškeré prostředky jsou proto investovány do zbrojního průmyslu. Přípravě války je podřízen celý státní aparát - školství, výklad dějin, zakládání spolků.
Vývoj USA
Po občanské válce (sjednocení Ameriky - politiky i ekonomiky) nastává nebývalý rozvoj země. Amerika disponuje dostatkem úrodné půdy, zrušení otrokářství uvolňuje pracovní sílu - obrovský rozvoj průmyslu. V Americe se nejrychleji projevilo propojení vědy a výroby. Z toho všeho vyplývá, že se USA rychle stává imperiální velmocí. Jejich cílem je získání nových území. 1898 - Španělsko - americká válka.
USA dokončuje postupné ovládnutí střední Ameriky a Karibské oblasti, např. Kuba, Portoriko, Filipíny a dokonce střední Amerika je označena jako dvůr USA. Tomu odpovídá i budování námořní flotily. Prezident Teodor Roosevelt dává pokyn k přebudování amerického námořnictva. 1904 - pátá námořní flotila. 1907 - druhá námořní flotila.
Největší investicí a operací byl projekt stavby Panamského průplavu - pro USA klíč k oběma oceánům. USA přijímá politiku právo intervenovat (to znamená zasáhnout) ve všech středoamerických zemích, budou-li ohroženy zájmy USA - Američané tradiční způsob šíření koloniálního panství doplňují o novou metodu - získat politický vliv pomocí finančních investic, kontrola těžby zlata, diamantů, ropy.
1904 - Panama,
1905 - Dominikánská republika,
1909 - Nikaragua,
- ovládnuty prostřednictvím finančních investic, akcií apod.
1904 - Panama,
1905 - Dominikánská republika,
1909 - Nikaragua,
- ovládnuty prostřednictvím finančních investic, akcií apod.
Zbytek světa byl již téměř teritoriálně rozdělen, je vypracován projekt obchodního ovládnutí Číny. Tento projekt zkrachoval (USA získala asi jen 3% podílu), ale přesně ukázal, že politika otevřených dveří na dálném východě narazí na velkého konkurenta (Japonsko).
Vývoj Ruska
Velmocenské ambice získává Rusko porážkou Napoleona. Dokladem je uzavření Svaté aliance - tu inicioval ruský car, což byla garance pomoci v případě revoluce. Paradoxem dějin Ruska je fakt, že vždy patřilo k nejzaostalejším v Evropě. Carský absolutismus, zemědělství, tuhé nevolnictví, téměř neexistoval obchod (samozásobitelství) - pouze vývoz surovin (dřevo, kožešiny), téměř všichni byli negramotní, obrovský vliv pravoslavné církve.
Mezinárodní vztahy: 19. století bylo stoletím válek s Osmanskou říší (Tureckem).
1829-1829 - I. Rusko-turecká válka - končí vítězství Ruska (je uzavřen Adrinopolský mír - je to počátek imperiální politiky Ruska, získalo území Dunajské delty, část Arménie. Moldavsko a Valašsko Rusko vojensky kontroluje. Úspěch zvyšuje ruské požadavky - východní problém (otázka) - získat přístup k Cařihradu, kontrola Bosporu a Dardanel - přístup k Černému moři. Z toho vyplývá podstata konfliktu Krymské války (1854 - 1856).
Vnitropolitický vývoj: Po smrti Alexandra I. (1825) vypuklo v Rusku velké povstání části armády - povstání děkabristů. Nástupce Mikuláš I. povstání nejen tvrdě potlačil a za prioritu ruské politiky požaduje východní problém. Rusko má zájem o přístup k Černému moři, strategické prostory Cařihrad, Bospor, Dardanely Þ Krymská válka.
Krymská válka - příčiny a kořeny: vojensky v létě 1853 obsadilo Moldavsko a Valašsko. Navíc stanovilo pro Turecko nepřijatelné podmínky - privilegované postavení křesťanů v Osmanské říši - 4.10.1853 vypuknutí války.Průběh Krymské války: nejdříve je iniciativa na straně Ruska - b. u Sinope - Rusko zničilo v podstatě celou tureckou flotilu (z třinácti velkých křižníků jich dvanáct potopili). Rusku velel Machinou. Turecku hrozí katastrofa a proto se na jeho stranu (1854) přidává Francie a Anglie. Navíc Rusko čekalo pomoc od Rakouska a dále čekalo, že v Balkánských zemích propukne protiturecké (protimuslimské) povstání. Válka se proměnila v jeden z nejkrvavějších konfliktů 19. století. Ztráty Ruska a Turecka nelze vyčíslit, protože nebyly evidovány. Britové z 300 000 nasazených mužů ztratili přímo v boji 100 000. Největší bitvy Krymské války:
- bitva u Almy
- obléhání Sevastopolu
- bitva u Balahary
Možná více vojáků než v boji zemřelo v důsledku epidemií a na následky zranění.
Září 1855 - pád Sevastopolu a v zásadě zlom ve válce. Následoval Pařížský mír (6.3.1856). Byla podepsána Černomořská klauzule - Černé moře je demilitarizováno (žádná strana tam nesmí mít vojáky) a je vyhlášeno za neutrální prostor. Rusko má velké územní ztráty - např. delta Dunaje, Bezarábie, ztráta vlivu v Moldavsku a dokonce Valašsko bylo dáno do sféry vlivu Osmanské říše.
Důsledky pro Rusko: Roku 1855 se novým ruským carem stává Alexandr II. Pařížský mír ho přinutil přistoupit k modernizaci Ruska. 19. února 1861 - Manifest o zrušení nevolnictví. Tím byl zahájen proces přechodu od feudální monarchie k buržoaznímu státu (je završeno 1905 buržoazní revolucí). Za jeho vlády se Rusko stalo imperiální velmocí, např. těžba surovin na Sibiři, připojil Vladivostok a část Sachalin. Rusko prodalo Aljašku USA.
1877 - 1878 proběhla poslední ze série rusko-tureckých válek Þ vzniká Bulharsko pod paternací Ruska (ostrá reakce na Berlínském kongresu). Car byl zavražděn 1881 a nastupuje Alexandr III. (do roku 1894, kdy nastupuje Mikuláš II. - 1917 popraven s celou rodinou).
Vláda Alexandra III.: Důkazem imperiální expanze byla velkolepá stavba - transibiřská magistrála. Završením tažení na východ je pronájem velkého přístavu v Číně (Port Arthur). Rusko sem umístilo svou obrovskou tichomořskou flotilu.
Dělnické hnutí a revoluce 1905: Rusko mělo obrovský potenciál surovin a pracovních sil. Zaostalost a chudoba je tak obrovská, že jsou lidé ochotni pracovat za minimální mzdu (toho využívají zahraniční investoři - Francie a Německo - a budují průmysl). Postavení obyčejných lidí je horší než jinde ve světě (zaostalý carismus, cizí vykořisťování). Je logické, že socialistické a marxistické učení zde našlo odezvu.
1883 - osvobození práce - Plechanov - šíří do Ruska marxistické teorie (krvavá revoluce, diktatura proletariátu - pracující lid).
1895 - Vladimír Iljič Lenin zakládá v Petrohradě Svaz boje za osvobození dělnické třídy. Jsou pozatýkáni a odesláni na Sibiř za šíření myšlenek.
1898 - v Minsku byl první sjezd sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Lenin se dostává mimo politické dění (je neoblíben) a proto raději odchází do emigrace.
1903 - svolán druhý sjezd sociálně demokratické dělnické strany, konal se v Bruselu, pak v Londýně. Dochází zde k rozporům mezi politickými vůdci:
a) oportunisté - trvají na demokratických stanovách strany a aby jednotlivé národy Ruska měly právo na své politické zástupce,
b) Leninovo křídlo - prosazují jedinou všeruskou stranu, která bude řízena z jednoho centra (diktatura) a program bude pro všechny závazný.
Spor vyústil v rozdělení na dva proudy:
a) Menševici - byli to stoupenci oportunistických (demokratických) principů, ale na sjezdu měli menšinu,
b) Bolševici - stoupenci Lenina, příznivci krvavé revoluce.
Buržoazně demokratická revoluce (1905): Zaostalost carismu byla tak zřetelná, že změny politického uspořádání byly nevyhnutelné. Spouštěcím mechanismem revoluce pak byly neúspěchy Ruska jako imperiální velmoci. Rusko chce realizovat plán expanze na dálný východ - Tichý oceán. Tento prostor má však zájem kontrolovat také Japonsko. Spornými oblastmi je prostor Koreje a Mandžuska, bez ohlednu na reakce Japonska, Rusko Mandžusko roku 1900 obsadilo. Dalším důkazem rozpínavosti Ruska bylo umístění námořní flotily v Čínském přístavu Port Arthur.
9. února 1904 - Japonsko překvapivým útokem likvidovalo ruskou tichomořskou flotilu. Následovala pozemní ofenziva - Rusko je vytlačeno z Mandžuska, válka je skoro úplným kolapsem carského Ruska.
5. září 1905 - mír v Portsmonthu - to je aktivita USA - je zprostředkovatelem jednání o míru, pro Rusko katastrofa - museli vyklidit Port Arthur, Mandžusko a Koreu. V Rusku válka vyvolala politickou krizi, následně revoluci.
Krvavá neděle - 22. ledna 1905 - vrcholí sociální napětí, asi 200 000 lidí je vedeno knězem (Georgi Kapon) a vydávají se k carskému paláci, aby Mikuláše II. Informovali o utrpení lidu. Car však vydává pokyn ke střelbě do pokojné demonstrace. Pravděpodobně kolem 70 zabitých, údaje o tisících jsou nereálné. Po prohrané válce je to další šok a pro Rusko ztráta víry v cara - demonstrace a vzpoury po celém Rusku, např. slavné povstání v červnu 1905 na Potěmkinu. Car je nucen jednat a přijmout rozhodnutí.
30. října 1905 - Mikuláš II. vydává Carský manifest - překvapivě moderní a pokrokový dokument, např. svoboda projevu, tisku, svědomí (= náboženství), shromažďování, organizování (= právo zakládat politické strany). Nejdůležitější je však velmi pokrokový zákon pro dumu (car slibuje, že bez souhlasu dumy nebude moci v Rusku vyhlásit zákon). Paradoxně se tak Rusko nečekaně rychle politicky modernizovalo. Nejvíc zaskočen byl Lenin a bolševici, protože v dumě neměli politické zástoupení (car pak dokázal drobnými úpravami zákonů zajistit převahu konzervativních politických sil v dumě). Lenin pak v zásadě víc než s carismem bojoval s demokratickým aparátem Ruska - dumou a říjnová revoluce 1917 byla tedy jeho pokusem uchvátit politickou moc.
Nezdá se ti, že tam něco chybí před tou Anglií?