close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Politický vývoj imperiálních mocností

22. října 2008 v 19:15 | Markéta |  Dějepis
Takže mi Markéta usnadnila práci, za což jí děkuji.
Je to politický vývoj imperiálních mocností - Anglie až USA.

Vývoj Anglie


Je tradičně považována za imperiální velmoc. V druhé polovině 19. stol. Vytvořila největší impérium. V roce 1913 ovládli Britové 33 mil. km2 souše, kde žilo více než 400 mil. obyvatel. V polovině 19. stol. světová politika vychází z ideje, že za mocnost lze považovat jen tu zemi, která vlastní kolonie - je to otázka prestiže, zdroj surovin, odbytiště pro výrobky, levná pracovní síla. Společensky je kolonialismus zdůvodňován ideálem šíření pokroku: "Svět je díky nám každý den angličtější."

Koloniální strategie:
  1. Zabezpečit přístup (cestu) do tzv. perly koloniálního panství - Indie. 1875 Britové skoupili akcie Suezského průplavu, 1878 ovládli Kypr, 1882 získali Egypt.
  2. Afrika - Kapsko-káhirský plán (projekt) - postupně ovládli tyto země: Somálsko, Keňa, Rodézie (Zimbabve), Uganda, Súdán.
  3. Asie - ovládli téměř celou Čínu a Malajsko. Stále se zvětšující koloniální panství klade velké nároky na státní organizaci a navíc v řadě oblastí sílí hnutí za větší politickou a národnostní svobodu. Joseph Chamberlain, ministr pro kolonie, přišel s koncepcí federativně uspořádaného impéria - vlastní vlády, rozpočtu i armády, ale finanční, obchodní a politické vazby společně, vše pod záštitou Velké Británie - vznikají dominia - Kanada, Austrálie, Nový Zéland.

Důsledky imperiální politiky: Vývoz kapitálu do kolonií znamená stagnaci domácí ekonomiky. Britové však stále drží prvenství v dopravě, mají největší námořní flotilu a do první světové války je libra světovou měnou. Zhroucení koloniálního panství přináší prudké oslabení pozice Velké Británie.


Vývoj Francie


Je to tradiční soupeř Anglie. Koloniální panství buduje se zpožděním a ve všech oblastech vždy narazí na britské zájmy. Výsledkem je tzv. rozdělení sfér zájmů (vlivu).
Severozápad a východ Afriky postupně připadl Francii (Tunisko až po rovníkovou Afriku a Madagaskar). 1910 - Francie se dostává k samotnému Egyptu  1898 - fašodská krize - k válce naštěstí nedošlo. Spory mezi Anglií a Francií pak přetrvaly až do roku 1904. V roce 1904 - Srdečná dohoda v Paříži. Ta velmi pobouřila Německo, které se cítilo poškozeno tím, že se s ním ve světové politice nepočítalo.
Do roku 1887 Francie upevnila také své panství v Asii - nejvýznamnější oblasti: Tonkin, Anan, Laos. Vniká tak indočínská unie, která má být protivahou vlády Velké Británie v Indii a Číně.



Vývoj Německa


Již Otto von Bismarck (tvůrce jednotného Německa) jako kancléř pochopil, že je nutné, aby Německo získalo kolonie. Poslední volně prostory byly v jižní Africe - Manimbie Kamerun, Toga, ve východní Africe Tanzánii a Novou Guineu . Císař Vilém II. pak doslova vytváří kult práva německého národa stát se imperiální mocností.

Stanovil:
  • úkol - prvenství ve světové politice
  • cíl - dosáhnout světovlády
  • prostředky - nejsilnější armáda na světě (především nejlepší námořnictvo)

Imperiální politika tedy v Německu získává nacionalistický ráz - je právem Německého národa všemi prostředky bojovat o spravedlivé rozdělení světa. Německo se totiž jasně stávalo ekonomickou velmocí, ale nezískalo téměř žádné kolonie. Veškeré prostředky jsou proto investovány do zbrojního průmyslu. Přípravě války je podřízen celý státní aparát - školství, výklad dějin, zakládání spolků.


Vývoj USA


Po občanské válce (sjednocení Ameriky - politiky i ekonomiky) nastává nebývalý rozvoj země. Amerika disponuje dostatkem úrodné půdy, zrušení otrokářství uvolňuje pracovní sílu - obrovský rozvoj průmyslu. V Americe se nejrychleji projevilo propojení vědy a výroby. Z toho všeho vyplývá, že se USA rychle stává imperiální velmocí. Jejich cílem je získání nových území. 1898 - Španělsko - americká válka.
USA dokončuje postupné ovládnutí střední Ameriky a Karibské oblasti, např. Kuba, Portoriko, Filipíny a dokonce střední Amerika je označena jako dvůr USA. Tomu odpovídá i budování námořní flotily. Prezident Teodor Roosevelt dává pokyn k přebudování amerického námořnictva. 1904 - pátá námořní flotila. 1907 - druhá námořní flotila.
Největší investicí a operací byl projekt stavby Panamského průplavu - pro USA klíč k oběma oceánům. USA přijímá politiku právo intervenovat (to znamená zasáhnout) ve všech středoamerických zemích, budou-li ohroženy zájmy USA - Američané tradiční způsob šíření koloniálního panství doplňují o novou metodu - získat politický vliv pomocí finančních investic, kontrola těžby zlata, diamantů, ropy.
1904 - Panama,
1905 - Dominikánská republika,
1909 - Nikaragua,
- ovládnuty prostřednictvím finančních investic, akcií apod.
Zbytek světa byl již téměř teritoriálně rozdělen, je vypracován projekt obchodního ovládnutí Číny. Tento projekt zkrachoval (USA získala asi jen 3% podílu), ale přesně ukázal, že politika otevřených dveří na dálném východě narazí na velkého konkurenta (Japonsko).
/* */
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 terry_cz terry_cz | 23. října 2008 v 19:44 | Reagovat

díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama